Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Spider-Man (profil postavy)

Spider-ManJsou mozky, které by měly být po dosloužení svému původnímu majiteli vydlabány z lebzny, narvány do odolného, adamantem vyztuženého kyblíku a dány do ochranné vazby s velkým, červeným štítkem s nápisem DANGER připevněným tak, aby na něj každý viděl- kadence nápadů z nich tryskajících by totiž mohla způsobit újmu na zdraví komukoliv, kdo by se k nim přiblížil na méně než dvacet metrů. Kdo že je tím šťastlivcem, vlastnícím tento klenot, ptáte se? Když se přestaneš hrabat tam dole a budeš hodný chlapec/dívka/obluda (nehodící e škrtněte), tak ti to prozradím, milý čtenáři. Lidé, kteří vlastní tuto vzácnost, tedy mozek neustále zahlcován nápady, jsou čtyři. Já, já, já a… Stan Lee.

Že vám to poslední jméno nic neříká? A co Marvel Comics? Pořád nic? Milý …. (doplňte si podle toho, co jste, však to znáte), v tom případě se běž zmrskat devítiocasou kočkou, vypij litr rybího šuku a třikrát se pokloň svému křečkovi. Neznalost se neomlouvá. Stan Lee je tím největším mozkem, nejvíce uctívaným borcem, geniálním tvůrcem většiny postav momentálně nejúspěšnějšího comicsového nakladatelství, Marvel Comics. A taky stvořil druhou nejprodávanější postavu tohoto nakladatelství (i první, díky nedávnému filmu jsou X-Men známí i u nás, v zemi comicsově opožděné), pubertálního hláškaře, který už od života (a především scénáristů) zakusil solidní porci ran na solar. Občanským jménem Peter Parker, pro většinu světa známý spíše jako maskovaný geroj na plný úvazek jménem Spider-Man.

Peter Parker k tomu přišel, ani nevěděl jak. Stačila jedno kousnutí radioaktivního pavouka, a do té doby zakomplexovaný, mezi spolužáky nikterak oblíbený Peter Parker se změnil k nepoznání. Nač jsou mi brýle? Vždyť vidím jak ostříž! Nač je mi chemie? Vždyť mám napumpované svalstvo! Budu maskovaný zápasník, vydělám dost peněz pro mě, strýčka Bena a tetičku May (praví rodiče zemřeli) a třeba na ty prachy konečně nabalím Mary Jane…řekl si Peter. Všechno vycházelo, penízky se pomalu sypaly…a pak to přišlo. Pozdní návrat domů, všude kolem policejní auta, uvnitř domu plačící teta May a tělo strýčka Bena s apartní dírou v břiše na podlaze. Peter nelenil, vyhledal strýčkova vraha a…v ten moment se jeho život definitivně změnil. Vraha strýčka Bena totiž znal. Byl to ten sám zloděj, kterého měl před několika dny možnost chytit, ale neudělal to. Peter Parker dělá své nejdůležitější životní rozhodnutí. Drcen pocitem viny za smrt milovaného nevlastního otce navléká kostým Spider-Mana a vyráží do ulic ochraňovat nevinné. Zrodil se Spider-Man.

Spider-ManPůvodně měl se Stanem Lee na Spideym spolupracovat Jack Kirby, jedna z nejuctívanějších ikon žánru, ale po jeho odmítnutí přišel kreslíř Steve Ditko, který stvořil Spider-Manův kostým (ten se díky Ditkovu umu za 40 let téměř nemusel měnit) a dal vizáž i Peteru Parkerovi a ostatním postavám. Společně s Leem stvořili hlavního hrdinu Marvelu, jednoho ze svaté trojice (která má složení Batman, Superman a právě Spidey), pubertálního hláškaře se smyslem pro spravedlnost. Hned v prvních dvaceti číslech samostatné Spider-Manovské řady se objevila většina padouchů a jiných postav, které se zapsaly u čtenářstva natolik dobře, že ve Spider-Manovi vystupují dodnes- hned v prvním čísle vytasil Lee J.J. Jamesona, nepřetržitě načuřeného šéfa deníku Daily Bugle, pro který Peter Parker fotí nebo problémy s identitou trpícího Chameleona. Ona vůbec kadence Leeho nápadů byla neskutečná, do druhého čísla nasadil supoidního důchodce Vulturea, ve třetím to byl Doctor Octopus, ve čtvrtém Sandman alias Flint Marko a tak dále…po dvacátém čísle už měl Spidey takovou squadru výborně zpracovaných (a díky Ditkovi i skvěle vykreslených) nepřátel, že mu všichni ostatní superhrdinové pořádně záviděli. Green Goblin, Scorpion, Kraven, Electro, Mysterio…ti všichni díky nadčasovosti Leeho nápadů stále vystupují v Marvelovských comicsech bez obav z toho, že by je nových postav chtiví čtenáři vypískali.

Spideyho život šel dál. V osmatřicátém čísle se s čtenáři rozloučil pro tvůrčí neshody se Stanem Lee Steve Ditko, který byl promptně nahrazen další z legend zlatého věku comicsu, Johnem Romitou starším. Jablko sváru, kvůli kterému Ditko odešel, byla identita Green Goblina. Zatímco Lee chtěl, aby jím byl otec Parkerova nejlepšího přítele Harryho Norman Osborn, Ditko si tuto možnost vůbec nepřipouštěl a prohlásil, že než aby byl Norman Osborn Green Goblinem, tak to raději skončí se Spider-Manem. Skončil. Život šel dál, objevily se nové postavy, například Kingpin alias Wilson Fisk (král podsvětí v New Yorku) nebo elektrifikovaný Shocker. Začali se rychleji střídat autoři, na postu kreslíře to byli v sedmdesátých letech například John Buscema, Gil Kane, John Romita starší, Ross Andru nebo Al Milgrom, pomyslnou scénáristickou židli přepustil Lee poprvé jen na čtyři čísla Royi Thomasovi, poté se vrátil, aby se rozloučil svým posledním, jubilejním stodesátým sešitem. Pak ještě na jedno číslo zaskočil jako editor, ale v podstatě už nechal ostatní scénáristy, aby si s pavoučím hláškařem dělali, co chtěli (samozřejmě pod jeho pečlivým dohledem:o). Patřil mezi ně autor maniakálního likvidátora Punishera Gerry Conway, Marv Wolfmann nebo Lee Wein.

Spider-ManOsmdesátá léta. Superhrdinům nepříliš přející, ale Spider-Man se díky dříve nabrané mamutí porci popularity udržel na vlně zájmu- ostatně právě Spideyho příběhy z osmdesátých let (konkrétně od čísla 210 řady Amazing Spider-Man) mohli obdivovat i fanoušci comicsů u nás. První u nás uvedené příběhy psal Denny O´Neill, který byl u jedenáctého u nás uvedeného čísla vystřídán Rogerem Sternem, jež byl společně se svým nástupcem Tomem DeFalcem u celého zbytku pavoučí řady, již vydával maďarský Semic-Slovart. Čtenáři u nás si mohli užít i kresby, protože tu měl až do u nás vydaného devatenáctého čísla na starost John Romita starší, jehož poté nahradili Ron Frenz a Bob McLeod. Ještě perlička pro znalce, jedno u nás vyšlé číslo (mám dojem, že to bylo číslo 34) napsal i ještě dnes velmi úspěšný scénárista Peter David.

V březnu roku 1988, konkrétně v 298. čísle Amazing Spider-Mana, poprvé zazářila často diskutovaná, fanoušky milovaná i proklínaná kometa jménem Todd McFarlane. Výrazněji na sebe upozornil hned ve třístém čísle, kde společně se scénáristou Davidem Micheliniem vypustili šíleného a mezi čtenáři neskutečně oblíbeného padoucha jménem Venom. McFarlane se s fanoušky rozloučil 325. číslem, ale jen proto, aby na ně za devět měsíců, v srpnu roku 1990, vytasil svou autorskou řadu, nazvanou Peter Parker: Spider-Man. Za čtrnáct měsíců svého působení dokázal vytvořit mimo jiné pětidílný pochmurný příběh jménem Torment, který se ne neprávem řadí k tomu nejlepšímu, co se dá o Spider-Manovi přečíst, nebo temný akční crossover s Ghost Riderem, který vyšel pod názvem Spider-Man: Masky i u nás.

V devadesátých letech toho Spidey schytal docela dost. Čtrnáctidílný crossover Maximum Carnage, objevení a poté opětovná smrt jeho pravých rodičů (kteří ale vlastně nebyli tak úplně praví...), smrt tetičky May, nechvalně proslulá klonovací sága, smrt Parkerova dítěte, zmrtvýchvstání tety May…prostě deprese, deprese, deprese. Scénáristé jako J.M. DeMatteis ,Tom Defalco a především John Byrne byli po právu rozhořčenou kritikou i čtenářstvem doslova rozcupováni na kusy a kreslíři, mezi které patřil třeba Mark Bagley či Joe Bennet, to díky tuposti scénářů taky neměli zrovna nejlehčí. Prostě, jak už jsem řekl- deprese, deprese, deprese.

Spider-ManU Marvelů si řekli- jak z toho svrabu? No jak, jednoduše. Zkrouhnem počet řad ze čtyř na dvě, necháme jenom Amazinga a Peter Parker Spider-Mana. Obě série budou mít stejného scénáristu, co třeba Howard Mackie? K němu dáme nějakého kvalitního kreslíře, John Romita mladší se hodí…a na druhou sérii půjde ten babral Byrne, dáme mu ještě jednu šanci. Bohužel, Howard Mackie to tak úplně nezvládl, jak se mohl přesvědčit díky nakladatelství Crew a později Calibre Publishing i tuzemký comicsomilec. Zamotaná a logice nijak neholdující dějová linie se senátorem Wardem čtenáře nijak nebrala, takže se Mackie pakoval.

Ve dvacátém čísle nastoupila do série Peter Parker: Spider-Man autorská dvojice Paul Jenkins (scénář) a Mark Buckingham (kresba), kteří se okamžitě zabydleli, udělali ze Spideyho přesně to, co všichni fanoušci vždycky oceňovali nejvíc, tedy superhrdinu-hláškaře, který nebere nic a nikoho vážně. Příběhy dostaly logiku, přišel i nový padouch, kresební stránka taky výborná…a devětadvacátým číslem Amazing Spider-Mana skončila téměř definitivně (ještě poté udělal scénář k Amazing Spider-Man Annual 2001) Mackieho éra. John Romita mladší zůstal, ale na scénáristický post ulovil editor Marvelu Joe Quesada skutečně VELKOU rybu, Michaela J. Straczynského.Ten hned ve svém první, šestidílné story s názvem Coming Home dokázal, že je právem v současném scénáristickém toptenu. Příběh o tom, že Spidey není jediný, kdo má pavoučí schopnosti, a o jeho pronásledování prakticky nepřemožitelným Morlunem čtenáře uchvátil, a to není nic proti tomu, jak Straczynski přitvrzuje dál…prozradím jen tolik, že teta May zjistila, kým je její milovaný Peter ve skutečnosti…

Co dál? Spidey má vlastní film, jehož scénář je vytvořen na motivy další excelentní série s názvem Ultimate Spider-Man Briana Michaela Bendise a Marka Bagleyho (odkaz na recenzi prvního booku série je zde), brzy se bude rozjíždět další řada, na které bude pracovat Kevin Smith, uznávaná filmová a comicsová veličina…v souvislosti s megaúspěšnou premiérou filmu vychází spousta reedicí starých Spideyho fláků, nových minisérií vyrůstá jak hub po dešti…prostě tenhle rok je ve znamení Spider-Mana, mého dětského hrdiny. Proč ne? Zaslouží si to.

Autor: Aleš Kot
Tento článek byl publikován 6.6.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36