Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Rozhovor s Aarghonauty

Kdy jste si poprvé přičichli ke komiksu tak, že to ve vás zanechalo trvalé následky na celý život?
TK: Asi v šesti letech mi táta začal vozit časopis Pif, i když tehdy mě v něm dostávaly především reklamy na figurky. U komiksů jsem samozřejmě nerozuměl francouzským textům, takže to byly zvláštně tajemné příběhy...
TP:Já jsem se držel osy Čtyřlístek-ABC-Saudek. Ale hodně mě ovlivnilo i to, že jsem měl po tátovi dětské časopisy z 60. let. Jen s tím celým životem bych to nepřeháněl, já budu za pár let určitě slavný zase v něčem úplně jiném…

Jaké pocity ve vás vyvolala Velká kniha komiksů? To jsou přece věci, na kterých jste vyrůstali. Vzbudily ve vás třeba Kobíkovy komiksy nějaké vnitřní odezvy?
TP: Mně přijde Velká kniha komiksů docela srandovní. Třeba jak je v seriálu Galaxie opajcovaná vesmírná loď Galactica a taky Voyager ze Star Treku. Nebo jak se Vlastislav Toman umí sám v předmluvách pochválit. Nebo jak se Libor Balák snaží kreslit dynamické hrdiny podle statických fotek svých kamarádů. Nostalgii ani moc necítím… No ale Kobíka mám fakt pořád rád, scénáře vyčpěly, ale tohle trvá.
TK: Já jsem nostalgii cítil, ale to bylo tak všechno. Velkou knihu komiksů jsem ani nepřečetl, pouze prolistoval a pietně zastrčil do poličky.

V minulosti tu byla, zjednodušeně řečeno, menší vlna komiksů z Ábíčka, a potom větší z Komety. To celé překrývala jedna velká tsunami Káji Saudka, která už však prakticky ztratila energii. Teď vlnky rozdmýcháváte vy. Jaký z toho máte pocit?
TP: Já bych byl fakt šťastný, kdyby Aargh četli dvanáctiletí kluci a zapsalo se to do nich, jako se kdysi některé časopisy zapsaly do mě. Neumím si představit nic lepšího. Smrk, škyt (dojaté popotahování).
TK: S tím naprosto souhlasím. Ach, smrk... (oba redaktoři chvíli společně štkají a po krátké hádce o kapesník rozhovor pokračuje). Nicméně, nejsem si jistý, jestli opravdu rozdmýcháváme vlnky nebo jen tak cákáme u břehu. Možná jsme spíš součástí jakéhosi přílivu. A už dost těch surfařských analogií.
 
Co Aargh, baví vás ještě? Nemáte chuť s tím praštit nebo máte tolik pozitivních ohlasů až jste z toho sami nejistí? Reaguje na váš časopis vůbec někdo?
TP: Aargh mě baví pořád moc. Zajímavé je, že kromě jediného mailu, který – právem – brblal na „zpixlovatění“ některých obrázků ve dvojce, dostáváme samé povzbudivé až obdivné dopisy. A je jich víc, než bych čekal. Docela velké množství lidí nebylo ochotno akceptovat Crew a teprve Aargh jim vrátil chuť do čtení komiksů.
TK: Zatím to nevypadá, že bychom s tím praštili.

A co odezvy na kritiku Ondřeje Neffa?
TP: Moc jich nebylo, ale všechny se kupodivu shodovaly v názoru, že „někdo už to říct musel.“ A k tomuhle bych rád ještě něco poznamenal. Já si Ondřeje Neffa velmi vážím jako novináře a jeho scénář k Arnalovi patří mezi nejlepší, jaké u nás kdy vznikly. Na druhou stranu má v poslední době tendenci tvářit se jako odborník na věci, kterým tak úplně nerozumí. A já nemůžu brát vážně člověka, který si systematicky plete Rosińského s Jodorowským a který tvrdí, že tu nejsou žádní dobří komiksoví kreslíři, a přitom je schopen napsat oslavný článek třeba o Petru Bauerovi, což je opravdu podprůměrný výtvarník. A považuju za velmi důležité některá tvrzení páně Neffa důrazně vyvracet, protože má značný vliv a jeho výroky by mohly zbytečně zkreslovat názory neinformovaných lidí na domácí komiksovou tvorbu. 

Jaká jsou největší úskalí vydávání komiksového fanzinu?
TP: Asi nebezpečí, že vyprchá počáteční nadšení. Dokud ale máš nějakou perspektivu a máš se kam vyvíjet, nadšení trvá.
TK: Pak je samozřejmě spousta drobných problémů praktického rázu, jako třeba vůbec se spolu dohodnout, naučit se zacházet se sázecími programy, vymámit z lidí příspěvky, nějak zabezpečit distribuci, zaplatit to...

Je pro vás Pot alespoň malou hnací silou v soutěživosti a jak na něj pohlížíte?
TP: Pot je skvělý! Konkurence je nutná, díky ní je větší tlak na kvalitu. Ale Pot nám taky pomohl v tom, že do značné míry převzal péči o začínající kreslíře. My se teď můžeme víc věnovat vyzobávání třešniček.
TK: Bylo by fajn, kdyby se Aargh! i Pot vyprofilovaly každý trošku jiným směrem, a mám pocit, že to k tomu směřuje. Kdyby Pot vyšel o dva roky dřív, Aargh! by zřejmě vůbec nevznikl a my bychom asi upřeli své síly tímto směrem...  

Co se skrývá pod pokličkou nového Aarghu? Na co se mají čtenáři těšit? Objevili jste nějaké nové jméno pro tuzemský komiks?
TP: V novém Aarghu bude čtrnáctistránkový komiks od Káji Saudka, který dosud nevyšel v češtině, výtvory Wladimira 518, Jirky Gruse, Tomáše Jirků, Karla Jerieho… laťka zase bude o něco výš. Co se týče nových talentů, mě v tuhle chvíli nejvíc baví hledat zajímavé autory z východní Evropy. Tam se skrývá tolik klenotů, o kterých nikdo neví…

Poté, co začala vystrkovat růžky nová generace kreslířů, čeká se nyní na scénáristy. Přijdou vůbec?
TP: Když jsem se o tomhle bavil s Darkem Macanem, chorvatským scénáristou, který prorazil v Americe, tvrdil mi, že kvalitní komerční scénáristé přijdou až s komiksovým trhem. Podle mě ale situace u nás až tak tragická není. Když Zack prohlašuje, že tady žádní dobří scénáristé nejsou, znamená to jen to, že se žádný nelíbí jemu. Já mám rád autorský komiks a vidím dost zajímavých kreslířů-scénáristů, jejichž výtvory mi dělají radost.
TK: Co je to dobrý scénář? Kryje se to s označením komerčně úspěšný scénář? To by asi bylo na delší debatu. Problém je v tom, že u nás si málokdo uvědomuje, že to jde. Že nemusí napodobovat komiksy a postupy dejme tomu z Crwe, když jiné oblasti komiksu nezná, stejně jako před lety scénáristé psali komiksy prostě jako sci-fi a fantasy povídky, viz starší věci v Aarghu dvojce.
Komiks je úžasné médium a spousta pravidel je jenom iluzorních... Ale to už je asi moc od tématu – ano, scénáristé přijdou.

Vidíte nějaké paralely mezi vývojem u nás a jinde v zemích bývalého sovětského bloku, např. v Polsku?
TP: Jasně, spoustu. Ti lidé za sebou mají podobné trampoty, ale taky podobným způsobem uvažují. Trochu se liší jen rychlost vývoje, která je daná silou komiksové tradice a ekonomickou situací té které země.
TK: V Polsku jsme několikrát slyšeli, že teď jsme v situaci, kde byli oni před pěti lety. Ale je celkem zajímavé sledovat rozdíly, jak komiks chápou třeba Poláci a Chorvati – v tom, co tam vychází, na festivalech atd.

Existuje pro vás v životě kromě komiksu i něco jiného? Myslím různé koníčky jako víno, ženy, zpěv?
TP: Něco jiného než komiksy? Jsi blázen?!
TK: Jsi blázen? Něco jiného než komiksy!?

Co pro vás znamená psát a kreslit komiksy?
TP: V mém případě to asi bude vrozená vada. Svůj první román jsem rozepsal v šesti letech a od té doby se to se mnou pořád táhne.
TK: Já prostě chci kreslit.

Můžete více poodhalit váš projekt Vzlety a pády?
TP: Pro mě je velkým tajemstvím, co z mého scénáře zbude, až bude komiks hotový…
TK: Hm, měl jsem pocit, že se ho naopak držím velice věrně...
TP: No, možná už jsem po těch sedmi letech trochu pozapomněl, o čem jsem to vlastně napsal… 

Co vás na naší malé komiksové scéně nejvíc těší a naopak nedělá vám vůbec radost?
TP: Já to moc neřeším, nechci žít v rámci žádné scény. Chci dělat, co mě baví, a když to nedělám pro peníze, nic mě omezovat nemůže.
TK: Asi tak.

Jak si myslíte, že dopadne nástup BB-artu na komiksový trh?
TP: Držím BB-artu všechny palce. Osobně bych vybral vizuálně efektnější věci (zdejší komiksáři jsou fakt hrozně zmlsaní), nicméně pevně doufám, že prorazí.
TK: Asi tak.

Co byste si přáli, aby u nás vyšlo za komisy? Vlastní díla pomiňme.
TP: Moc bych si přál pořádnou monografii Káji Saudka a Miroslava Schönberga.
TK: Především věci, ke kterým bych se jinak nedostal. Takže bych si přál, aby se Motu podařilo dokončit Padoucnici, která mě bere čím dál víc a kterou považuju za Důležitou knížku.

Které komiksy vás nejvíc ovlivnily?
TP: Moebiův Arzach.
TK: Nejvíc asi Andreasův Rork, který se ke mně dostal asi v šestnácti letech, čili v ten pravý čas. Z poslední doby McKeanovy Cages, což je další Důležitá knížka...   

Jaký vnímáte rozdíl mezi evropskými a americkými popř. i japonskými komiksy? Které jsou vám bližší a proč?
TP: Absolutní generalizace je samozřejmě nesmysl, mám řadu oblíbenců mezi Evropany i Američany (Japonce znám příliš málo). Nicméně jsem Evropan a myslím jako Evropan, s tím se nedá nic dělat. A mám pocit, že z evropských komiksů o trochu míň dýchá kalkul a o trochu víc v nich dostávají prostor osobnosti.
TK: I v Evropě i v Americe se najde spousta dobrých věcí, ale je pravda, že většinu kvalitních anglofonních komiksů mají na svědomí Britové... Americké komiksy jsou podle mě mnohem víc založené na postavách, když pokulhává příběh, postava to utáhne. Tohle v Evropě tak nefunguje, viz poslední díly Thorgala v polštině. Japonce taky skoro neznám, četl jsem vlastně jenom Akiru, který je opravdu monumentální.  

A na závěr. Není vám trapné vydávat amatérský časopis na úrovni vyšší než jiné profesionální a poloprofesionální časopisy?
TP: Hm, mě je to po pravdě řečeno dost líto.
TK: A to mě zase ne.

Autor: Martin Přibyl
Tento článek byl publikován 3.5.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36