Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Comicsové Legendy #2: Spider-Man

Spider-ManPo vcelku ohromujícím úspěchu filmu X-Men se s comicsovými filmy takřka roztrhl pytel. Jakkoliv X-Meni byli „pouze“ překvapivou předzvěstí zlaté éry filmových adaptací comicsových klasik, Spider-Man už byl od počátku koncipován jako obrovský trhák, který nejenže vydělá hromadu peněz, ale také přiláká další potenciální čtenáře ke comicsu (a k hračkám, k soškám, nálepkám a podobným serepetičkám). Na Spider-Mana se tak nabalilo hned několik akcí, a to nejen v USA. Datum 6. června 2002 se v České Republice stal nejen termínem premiérového uvedení do kin, ale hlavně termínem vydání nového comicsového booku, na který se leckterý fanoušek těšil už od ledna, kdy o něm na comXconu 2002 prosákly první informace.

O Spider-Manovi jsme si na Comicsu už psali několikrát, takže vás nebudu unavovat klasickým pohledem do minulosti či popisem, co se vlastně tomu Parkerovi stalo. Ostatně, co vám budu kazit radost z filmu (kde jsem místy ukápl slzu s vědomím, že vím naprosto přesně, jak to všechno dopadne – ne že by to bylo tak těžké uhádnout). On totiž book Spider-Man, vzniklý společným snažením vydavatelství Crew a Netopejr, je už časově posunutý trochu dále, než kam sahá filmový scénář. Obsahuje sérii Amazing Spider-Man #50 - #58, což je přesně 180 stran nefalšované klasiky, naštěstí vybrané z dob, které jsou již scénáristicky i kresebně přijatelnější pro současného čtenáře. V té době Steva Ditka nahradil John Romita, který sice pořád kreslil značně kirbyovsky, ale už se na to dá dívat i dnes. Nechápejte mě špatně, neohrnuju nos nad jednoduchou černobílou kresbou, realistickou linkou a vůbec postupy té doby, jen v začátcích pořád ještě dávaly všem značně najevo, odkud comics vlastně vzešel, a jistá stripovost a karikatura kresby byla poměrně dlouhou dobu znát. Romita je už naštěstí velmi comicsový, zvláště dynamikou a pojetím pohybu. A i když jsou dnešní špičky kreslířského nebe už naprosto jinde, pořád by se od Romity mohli hodně učit.

Spider-ManStan Lee je takový taťka Marvelu, bez něj by možná dnes toto vydavatelství vydávalo křížovky a televizní program. Prakticky většina postav Marvel Universe je z jeho hlavy. Jako scénárista je průměrný (na dnešní dobu, v letech 60tých to byl borec, který neměl konkurenci), ale jako designér postav je nedostižný ještě dnes. Drtivá většina jeho „dítek“ vesele kraluje vrcholům žebříčků prodejnosti. Kdysi napsal dvě knihy, které obsahují vždy od každé postavy jeden sešit (pochopitelně ten úvodní, kde se postava objevila prvně) a text vysvětlující vznik té či oné postavy. A z těchto knih dostanete jediný pocit. Lee byl strašný pohodář. Dělal comicsové scénáře v dobách, kdy to ještě byla nefalšovaná sranda, kdy se konkurenční boj odvíjel na stáncích, ne u soudu. A zvlášť Spider-Man je nádherným důkazem tohoto tvrzení.

Takže tu máme náctiletého šprta, kterého kousne pavouk, a on najednou má schopnosti, o kterých sní každý náctileté šprt. Přidejte smutné vzpomínky na neblahý přehmat se strýčkem Benem, doprovázené výčitkami, přisypte trochu toho rozhodováním mezi školou či záchranou světa, jako třešničkou s jahůdkou dozdobte jednou blondýnou a jednou zrzkou a máte dobrodružný román pro dospívající uhrovité šprty jak vyšitý. Jenže když to všechno podáváte s náležitou dávkou humoru Stana Leeho, který sice patří k těm jednodušším, ale o to víc pobaví, tak dostáváte sérii, kterou čtete nejen jedním dechem, ale také jedním úsměvem. Scénář jako takový je ukázkově naivní, ostatně jako všechny té doby, ale to jen podtrhuje celkově pohodovou náladu.

Spider-ManAbych jen nechválil. Co by vám mohlo vadit, je fakt, že všechny postavy toho nakecají na dvě encyklopedie. Já vím, je to podpis doby, kdy to bylo v comicsu běžné (kresba ještě pořád byla spíš doprovod k textu), ale přece jenom čeho je moc, toho je příliš. Těžko si představit, že někomu nakopávám sedací soupravu a komentuju to celou dobu: „Teď ti, ty hnusná hnido, nakopu zadek. Teď ti nakopávám první půlku, teď ti nakopávám druhou půlku a teď, kdybys neuhnul, tak sem tě kop do koulí.“ Svým způsobem to patří k oné již zmiňované zábavě, ale těch vážně dobrých vtipů je minimálně a rozhodně nevyváží ty tuny „zbytečných“ keců okolo. Ale to berte jako názor člověka, který si myslí, ze čím míň textu v comicsu, tím líp. To i pověstné myšlenkové pochody Millerových postav ze série Sin City nejsou tak hutné jako ve Spider-Manovi. Ale zas musím přiznat, že z těch klasik (co jsem tedy alespoň já viděl), je na tom tento book ještě nejlíp (jako totální odrovnávačku doporučuji staré Avengers, opět od Leeho, kde s rostoucím počtem hrdinů, roste i hustota letteringu na stránku).

Spider-ManNa závěr jako vždy doporučení recenzenta. KUPTE TO! Myslím, že za 180 stran poměrně dobré zábavy dát  199,- Kč je dneska spíše výjimečný jev, a můžu vám vcelku s klidným svědomím slíbit slušné počtení.

Scénář: Stan Lee
Kresba: John Romita
Vydal: Crew a Netopejr v roce 2002

Autor: David Zachoval
Tento článek byl publikován 18.6.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36