Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Durango: Psi umírají v zimě

Durango: Psi umírají v ziměZ mrazivého vzduchu se pomalu vynořuje silueta jezdce, choulícího se v sedle a jeho kůň se jen obtížně prošlapává skrz závěje. O kousek dál se banda hajzlíků rozhodla dát obyčejnému farmáři najevo, že senátor Howlett bere zákon v kraji do svých rukou a velice rychle vyhubí tuhle chamraď s pár kusy dobytka. Muž visí za nohy na větvi stromu a je jasné, že v tomhle mrazu dlouho nevydrží. Gauneři se už už těší, jak si užijí s farmářovou ženou (nyní už vlastně poloviční vdovou), ale měli rozkaz, aby všechno proběhlo beze svědků. A jeden svědek se právě objevil na kraji paseky. Jeho smůla. Jenže ta jedna kulka, která měla všechno vyřešit, přilétla z opačné strany - od záhadného jezdce. Bleskurychle ji následovaly další a parta zabijáků se náhle válí ve sněhu s bachory napchanými olověnou nádivkou. Další dva rychlé výstřely dostanou farmáře z nepohodlné polohy vismo zpátky na zem a jezdec pokračuje v cestě. Nečeká na díky, jimiž ho oba zachránění hodlají zahrnout a míří dál, do White Valley. Právě v Bílém údolí je totiž hlavní stan senátora Howletta, právě tam čeká rozkošná blondýnka (jinak štětka) Rosie, právě tam se všechno rozhodne - mezi dvěma zabijáky, z nichž každý se postavil na jinou stranu a jen díky tomu je jeden momentálně Dobro a ten druhý Zlo. Reno si chce potvrdit, že je nejlepší a Durango mu má co vracet...

„Na kolik by přišly hlavy Howletta a Rena?“

Jméno Yves Swolfs je už v české kotlině poměrně známé. Je to logické - podepsal se takřka pod polovinu vydaných barlowáckých titulů. Princ noci naznačil, že Swolfs si potrpí na takzvané brakové žánry a Durango nám to vzápětí jen potvrdil. Za námět posloužil Yvesovi jeden italský western, který bylo možno vidět i u nás. Velké ticho Sergia Corbucciho s Jeanem-Louisem Trintignanem a Klausem Kinskim však bylo pouze odrazovým můstkem k vytvoření story tak klasicky žánrové, že je až s podivem, jak všechno funguje. A nebo taky není - ono je to tak klasické, že to prostě fungovat musí. Postava tajemného osamělého pistolníka je už od dob prvního spaghetti-westernu nejtypičtějším znakem evropské mutace žánru a každý, kdo se jí chopí, se musí rozhodnout mezi dvěma cestami - buď si s ní zaexperimentuje a bude riskovat, že někde ustřelí mimo divácký zájem a míru tolerance, nebo ji zachová ve všech jejích klasických atributech a pak samozřejmě sází na stůl riziko trapného opisování. V druhém případě je nejdůležitější samotná osoba, která postavu ztvární. Corbuccimu to vyšlo a Trintignan se ukázal jako skvělý evropský Eastwood. Swolfs použil stejnou metodu a do své kreslené postavičky vměstnal rysy obou těchto herců. A díky tomu to prostě funguje. Trintignanův (Clintem mírně označkovaný) ksicht a eastwoodovský „charakter“ hrdiny. A jsme doma.

„Dokud budou existovat takoví jedinci, jako jste vy, vždycky bude dost práce pro nás, ‘talentované zabijáky’!“

Prvního Duranga Swolfs udělal v roce 1980 - je to tedy záležitost výrazně starší, než už zmiňovaný Princ noci a na kresbě je to znát. Není ještě zdaleka tak vykreslená, ale nese už všechny charakteristické znaky Yvesova pozdějšího výtvarného projevu, díky čemuž se dá říct, že je rozhodně nadprůměrná. Stejně jako ostatní frankofonní comicsy sice působí na první pohled poněkud staticky - což vynikne zvláště ve srovnání s akcí nadupaným stylem současné americké mainstreamové tvorby, ale rozhodně se nedá říct, že by se v ní nic nědělo. Osobně mi sice třeba Vance se svou XIII. sedí víc, ale proti Yvesovi ani slovo. Hodně se Swolfsovi povedla malba na obálce, tu dělal o deset let později a vyzrálejší tahy jsou vidět.

Překlad Zdeňka Dlouhého má několik momentů, o nichž se dá říct, že nejsou z hlediska žánru zvoleny nejlépe - příkladem za všechny je krčmářovo: „Ty brďo!“ poté, co mu Durango odpraví v okamžiku polovinu lidí v hospodě. Přesto patří k tomu lepšímu, co se na české překladatelské scéně objevilo - ve srovnání s například „unicornštinou“, prosazovanou jedním nejmenovaným a snad už bývalým nakladatelstvím, působí dokonce jako oáza ryzí češtiny.

O story už byla řeč - je to prostě pořádná porce klasických westernových špaget. Američané se nikdy zcela nesmířili s tím, co Evropani z jejich národního žánru udělali, ale já osobně bych to rozhodně tak tragicky neviděl - přinejmenším ti z nás, kteří to rádi ostřejší, si mohou pošmáknout. V rozporu s filmovým Trintignanem sice na konci Trintignan kreslený odjíždí do zapadajícího slunce, je však celkem pochopitelné, že si v prvním díle série autor nenechá odbachnout hlavního hrdinu, takže tohle bych rozhodně Swolfsovi nevyčítal. A co se týče expozice celého příběhu, řekl bych, že svůj filmový předobraz dokonce překonal...

„Nashle v pekle...“

Bohužel – takhle to bylo a doposud je. V Čechách asi není tolik fanoušků žánru, kteří by ho přežili v kreslené podobě. Upřímně řečeno, doufal jsem, že nedostatek fandů comicsu nahradí přehršle příznivců westernu, protože Durango je western hodně dobrý. Mýlit se je lidské. Čímžto pádem zůstaly mé naděje na další díly (třeba jen prozatím) neukojeny. Přes veškeré své nedostatky mě totiž Durango hodně baví a ve skrytu duše pořád věřím tomu, že až Barlow vyleze z brlohu po zimním spánku a udělá terno s nějakým jiným titulem, pro tu hrstku nadšenců vydá i další díly. Přál bych to jim i nám.

Autoři: Scénář a kresba: Yves Swolfs
Vydal: Barlow Comics v roce 1999

Autor: Radim Klimeš
Tento článek byl publikován 5.4.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36