Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Egon

EgonComicsy můžeme dělit na dobré a špatné, barevné a černobílé, úspěšné a neúspěšné a nebo taky na normální a … divné. Ten, o kterém vám chci dnes vyprávět, patří do poslední zmiňované kategorie. Divný je hlavní hrdina, divní jsou jeho protivníci, divná je kresba a barvy, ba dokonce i jméno scénáristy je divné. Není proto divu, že tento kousek uzřel světlo světa pod hlavičkou divného italského vydavatelství Shock Studios.

Představte si, že si jen tak poklidně večer sedíte u televize a najednou na vaše dveře někdo zabuší. Jdete se s bejzbólkou v ruce podívat, kdo že to otravuje a najdete tam chlápka s vizáží Pinokia. Protože se vnucuje dovnitř, pokusíte se mu ten frňák zarazit do hlavy (bejzbólkou, pochopitelně), chlápek se však ukáže být tvrdší než vy, takže skončíte svázaný na podlaze. No a pak vám ten podivín před očima zmasakruje manželku, pořvávajíc procítěně něco o tom, že je to pro její dobro.

Divný, že? A taky dost drsný. Přesně takto začíná comics Egon a v podobném duchu i pokračuje. Pokud máte pocit, že je to na vás moc, dál už radši ani nečtěte, protože to bude už jenom horší. Všichni pohoršení už odešli? Tak fajn, s těmi, co zůstali, se teď můžeme podívat, jak to pokračuje.

Takže:
Situace se poněkud zkomplikuje poté, co Egonův (tak se svalnatý zabiják nechává oslovovat) malý tlustý pomocník zjistí, že zaklepali na špatné dveře (jak profláklý gag…). Egon vidí jenom jediné východisko z trapasu. Zabije Teodora (svého pomocníka), nic nechápajícího čerstvého vdovce (pro jeho dobro, pochopitelně) a nakonec obrátí zbraň i proti sobě. Pak si ale vzpomene, že necítí bolest a tudíž se nemůže zabít (nepřesvědčivá výmluva…). Rozhodne se proto řešit situaci jinak: on sám se ujme výchovy dvou malých nezaopatřených sirot!

Pořád ještě nevěříte, že je tento comics divný? No jistě, nesmyslná brutalita není v comicsech až tak výjimečná (najdou se tací, co budou tvrdit, že to je to jediné, co v comicsech najdete), absurdní však ano. Té si užijeme docela dost, když si oba chlapečkové rovněž nasadí brýle s přilepeným dlouhým nosem a začnou masakrovat všechno, na co padnou, přesně po vzoru "strýčka Crocka" (Egonovo druhé jméno). Vrcholným výkonem je pak scéna, ve které jen tak z legrace odřežou sekáčkem na maso spícímu Egonovi levou paži. (Necítí bolest, pamatujete? Takže ho to ani nevzbudí.)

Ve druhém sešitě, navazujícím jenom velice volně na ten první, potkáváme Santu z nadace Peklo, kterého si najme otec Carla (chlápka s bejzbólkou zabitého v prvním sešitě), aby ztrestal Egona smrtí. Santa si zjistí o Egonovi pár informací a vykročí do akce. Krátce na to dojde k přestřelce, v níž absurdita vrcholí.

Egon se opravdu nečte snadno. Proslovy všech postav jsou úmyslně patetické, často postrádají jakýkoliv smysl a logiku. Nelogické a podivné je také jejich chování, na míle vzdálené jakékoliv běžné konvenci. Musíte se prostě smířit s tím, že tento comics je plný psychopatů, podivínů, úchylů a sadistů, normálního člověka zde prakticky nenajdete. Způsob vyprávění (pod které se podepsal Tatjana) celý chaos a zmatek jenom zhoršuje, i když je naprosto jasné, že je tento postup volen zcela záměrně a vědomě. Jednotlivé scény jsou za sebou kladeny jenom velice volně, téměř náhodně, často jsou mezi ně vsouvány i zdánlivě s ničím nesouvisející intermezza, například z Egonových snů.

Alberto Ponticelli (kreslíř) se evidentně nechal v maximální možné míře inspirovat tvorbou Simona Bisleyho. I když má svůj jasně vyhraněný a dobře odlišitelný styl, Bisley stojí pořád někde opodál a nakukuje mu přes rameno. Celkovou podobnost zmirňuje jenom Francesco Ponzi, který na jeho kresby klade počítačové barvy a tím výsledek odvádí trochu do jiných vod. Za zmínku stojí také jistá změna kresebního stylu, kterou vidíme v intermezzu z Egonova snu a která jasně poukazuje na to, že je Ponticelli mnohem všestrannější kreslíř, než by se na první pohled mohlo zdát. (Pokud to ovšem kreslil opravdu on.) Mimochodem, stejný problém s Bisleyho stínem má i obálkář Alex Horley.

Ať se na to podíváte z kterékoliv strany, Egon je prostě divný. Jeho příběh je natolik absurdní a kresba natolik zběsilá, že ho rozhodně nemožno doporučit komukoliv. Určitě to není čtení pro slabé povahy, pokud však máte rádi hodně drsný a brutální humor, není vyloučeno, že ho oceníte poměrně kladně.

Scénář: Tatjana
Kresba: Alberto Ponticelli
Vydal: Shock Studios, 1996

Autor: Ľudovít Plata
Tento článek byl publikován 11.10.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36