Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Metal Hurlant #1

Metal Hurlant #1Revoluce začala, tak zní slogan na obálce znovuoživeného legendárního časopisu Metal Hurlant (Řvoucí kov). V červnu tomu bylo přesně patnáct let, co tento velikán zanikl a k tomuto datu byly také povolány oživovací týmy na obou stranách Atlantiku (konkrétně v USA a ve Francii), aby se situace již nikdy neopakovala a časopis mohl opět z plna vazby řvát.

Historii Metal Hurlantu, založeného roku 1975 Moebiem, Dionnetem, Farkasem a Druilletem zde nebudu rozpitvávat, neboť si ji můžete dopodrobna pročíst na stránkách právě vycházejícího třetího čísla Aarghu. Je zajímavé, že zatímco ve Státech vychází MH od jedničky, tak v Evropě pokračuje číslem 134. Obě verze mají stejný formát (americký) i stejný počet stran (48 + obálka). Rozdíl je v obálce (oboje Fred Beltran), v ceně a z menší části i v obsahu – nicméně většina recenzovaných povídek vyjma Megalexu (viz níže) je zastoupena i ve francouzské verzi.

Jak je vidno, první číslo Metalu vypadá na první pohled vcelku skromně, ale důležitý je obsah. Publicistika v časopise zastoupena není, a tak je celý prostor vyplněn komiksy a reklamami (naštěstí jen na “humanoidní” tituly). První strip Yvese Chalanda byl už přítomen v posledním Metalu #133 a má za úkol probudit v ostříleném čtenáři nostalgii stejně jako první komiks The Last Word z pera Alexandra Jodorowského, který je bohužel tím nejslabším v celém čísle. Scénář nezachraňuje ani kresba s nepodařeným počítačovým koloringem. Nicméně fanoušci Jodorowského nezoufejte, neboť váš miláček se ještě o pár odstavců dál vrátí ve své plné formě.

Metal Hurlant #1Další ve frontě na čtenářovy smysly je Hunter´s Moon od Kurta Busieka – autora fenomenálních Zázraků. Nápaditý scénář s vlkodlakem, který se snaží bojovat se svým neradostným osudem, se velmi dobře čte. Busiek zkrátka umí a i kresba je ucházející. Francouz Gérald Parel vytvořil něco, co by mohlo být dobrým mainstreamem příštích let – tedy nic dechberoucího, ale vcelku dobře využívajícího možnosti dnešní počítačové kresby.

Lehká hříčka Day Off od Švýcara Pierra Wazema je příjemným osvěžením celého čísla a posunuje celý obsah mírně směrem k alternativě. V černobílé lince podaná kresba těží ze své jednoduchostí a otvírá prostor náladám. A tom tenhle kraťas je.

Nyní se dostáváme na prostřední dvojstranu, kterou vyplňují pin-up girls od Freda Beltrana. Konkrétně to jsou Pamela, Tara, Mara a Sara a všechny vás pozdravují. Kdybyste si jich chtěli dopřát víc, můžete si jich koupit celou knihu, kterou vydali Humanoidi právě teď v srpnu.

Španělé Portela a Das Pastoras dokazují v příběhu The Lion´s Share, že španělská kresba musí vypadat zákonitě španělsky. Příběh je čistý průměr, takže ničím neuráží. Člověk nemůže chtít v celém čísle samé megapecky. Děj nám vyzradí, že snažit se uplatňovat přísná pravidla a chtít nechat obětovat milou hlavního hrdiny se v komiksech zásadně nevyplácí.

Metal Hurlant #1A jdeme do finále. Megalex Alexandra Jodorowského je výjimečný hned z několika důvodů. Za prvé je to jediný příběh v celém čísle, který je na pokračování. Za druhé je to nejlepší, co Metal Hurlant nabízí. A za třetí mě Fred Beltran přesvědčil, že komiks kompletně vyrenderovaný a upravený v počítači nemusí vypadat strašně ba naopak velmi dobře. Na prvních deseti stranách příběhu odehrávajícím se v obrovském městě Megalex jsem se bavil u posledních sekund klonovaného policejního oddílu s životností 400 dní a už se těším na pokračování. Je pravda, že se Jodorowsky vyžívá v sáhodlouhých příbězích, a tak nezbývá doufat, že MH bude vycházet co nejdéle.

Zbývá zodpovědět poslední dvě otázky: netěží jen Humanoidi ze slavného jména a najdou se tu nějaké zádrhely, ze kterých by zesnulému jmenovci vstávali stránky hrůzou? Nuže, je fakt, že rozjezd stejnojmenného časopisu má své nesporné komerční výhody. Na druhou stranu odvedli vydavatelé dobrou práci a vydali velmi kvalitní časopis. Nicméně je nutné si tuto laťku udržet a nepolevit, pak bude mít Metal Hurlant šanci opět zazářit komiksovým vesmírem.

No a poslední otázka? Bohužel musím odpovědět kladně. Tím hnidem na celkové kráse je cenzura. To na čem si původní Metal Hurlant zakládal čili “utrhané lidské údy, vyhřezlé vnitřnosti, sexuální perverzity všeho druhu” (citace Aargh 3, V. Zavadil: Métal Hurlant) je americkou redakcí popliváno. Doufejme, že se to netýká aspoň Evropy. V Megalexu je nastoupená jednotka mužů oděných do Adamova roucha neúprosně cenzurovaná v oblasti přirození. Jde to zcela proti rozumu a proti duchu Metal Hurlantu. Nicméně i zde cenzorovy nepochopitelně dva pindíky unikly a mládež stejně bude zasažena.

Člověka napadne, že vydavatel chce vydělat na pubescentním publiku, ale druhé číslo je již prezentováno pouze pro dospělé čtenáře. Nemá to logiku, je to nepochopitelné. Člověk žasne, jak snadno lze zkazit tak pěkný kousek. Inu, co se dá dělat, život jde dál.

Vydal: Humanoids Publishing v roce 2002

Autor: Martin Přibyl
Tento článek byl publikován 28.8.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36