Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

No Honor

No HonorKaždý slušně vychovaný člověk ví, že krást se nemá. Mladík skrývající se pod pseudonymem Random mezi ně asi nepatřil, jinak by se nemohl živit jako profesionální zloděj. Ačkoliv patřil k těm nejlepším a místním policajtům způsoboval svojí nepolapitelností pořádné bolesti hlavy, nakonec padla kosa na kámen. Nedopadl ho však zákon, ale jedna z jeho zakázek. Starý samurajský meč posedlý duchem.

Poté, co se Random pořeže o ostrou čepel, vstoupí mu neklidný duch do hlavy a začne ovládat jeho tělo. Ze začátku jsou oba vzniklou situací dost zmateni a nedostatek vzájemné koordinace je téměř stojí život. Popravdě řečeno, o nějakou koordinaci zde skoro ani nejde, na začátku ovládá duch tělo absolutní mocí a Random může jenom zděšeně přihlížet z vnitřku své hlavy. Komunikace mezi oběma vědomími také není snadná, jejich názory a požadavky se totiž diametrálně liší.

Brzo se začnou věci trochu vyjasňovat. Panovačný duch je původní majitel meče, samuraj Tannen, který nemohl odejít z tohoto světa, protože nesplnil svoji vazalskou povinnost. Nyní chce jenom jediné: vrátit se do Japonska a očistit svoji čest. Random chce ovšem také jenom jedno: aby mu ten nezvaný host vypadl z hlavy a vrátil mu tělo. Protože ale není uvyklý někomu se podrobovat, docela dlouho mu trvá, než pochopí, že toho docílí jedině tak, že bude spolupracovat.

No HonorProdukce vydavatelství Top Cow je dost unifikovaná a jen málokdy z ní některý počin vybočí. Ani čtyřdílné minisérii No Honor se to tak docela nepodařilo, nicméně netvrdím, že to musí být nutně na závadu. Příběh je docela svěží a zajímavý. I když zdaleka není originální, daří se mu míchat obehraná schémata způsobem, který tolerantní čtenář spokojeně vezme na milost. Až ho přečtete, poměrně rychle si přestanete pamatovat, o čem to přesně bylo, určitý dobrý pocit ve vás ale zůstane a to je u příběhu, který nemá větší ambice asi nejdůležitější.

Musel jsem ocenit způsob, jakým autor(ka) využívá nastolenou situaci ve vyprávěcích postupech. Protože zde máme dvě mysli v jednom těle, poměrně veliká část dialogů jsou vlastně jakési vnitřní monology schizofrenika. Sice se zde neřeší problém, jestli by si japonsky a anglicky přemýšlející vědomí mohla opravdu telepaticky rozumět, docela často je však poukazováno na rozdílnost jejich kulturních kořenů. Tannen například nerozumí mnoha moderním termínům užívaných Randomem, navíc je zděšen tím, jak si jeho "spolubydlící" vydělává na živobytí a hodlá jeho kariéru ukončit. Random naopak nechápe Tannenovo pojetí cti a morálního kodexu, ošklíbá se nad jeho archaickou mluvou a jenom těžko mu vysvětluje, proč nemůže mlátit policajty za šikanování mládeže.

Specifické potřeby vyprávění se přenášejí i do kresby. Někdy vidíme Randoma jako zrzavého výrostka s permanentně pohrdavou grimasou na tváři, jindy zase (třeba při pohledu do zrcadla, nebo při rozhovorech s jinými duchy) stojí na jeho místě samuraj v tradičním japonském oděvu. Zajímavým bonbónkem, i když logicky nijak neobjasněným, je Tannenův pokryv hlavy. Ve chvíli kdy vstoupí do Randoma má hlavu holou jako koleno, postupně mu však na ní vyraší strniště, z kterého se velmi rychle stane černý ohon spadající až k pasu. Než vám dojde co se vlastně děje, budete možná trochu zmateni, pak se už budete jenom dobře bavit porovnáváním délky jeho vlasů na různých obrázcích.

Jinak je ale kresba nevýrazně "imidžácká". Na starost si ji vzala stejná dvojice (Clayton Crain kresba a Jonathan Clapion tuš) jako minisérii Universe, od které se úrovní nijak výrazně neodlišuje, je snad jen trošku přehlednější a méně rozmáchlá. Když si obě série srovnáte, nemůžete si nevšimnout, že má pan Crain stejný problém jako mnoho jiných, často i uznávaných kreslířů, a to obličeje. Jeden obličej pro pány a jeden pro dámy, to skutečně není mnoho. Hlavní hrdinové obou sérií jsou si například natolik podobní, že kdyby vám někdo ukázal samostatný obrázek vytržený z kontextu, třeba byste ho ani správně nepřiřadili.

Navzdory jistým drobným výhradám si ale pořád myslím, že je minisérie No Honor velice příjemným počtením. Zhltnete ji jedním dechem, několikrát se možná i usmějete, a pak ji odložíte na poličku a nejspíš se k ní už nikdy nevrátíte. Jedině snad, kdybyste si někdy chtěli připomenout, o čem ten pohodový příběh na jeden večer přesně byl.

Scénář: Fiona Kai Avery
Kresba: Clayton Crain
Vydal: Top Cow, 2001

Autor: Ľudovít Plata
Tento článek byl publikován 7.10.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36