Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

The Punisher: Welcome back, Frank

Punisher

„Hasta la vista, bejby“ pronesl bodrý Arnold a ustřelil Sáře Connorové půlku břicha. I s bejbym. „Pozdravuj v pekle, parchante!“ zaryčela a z posledních sil strčila Arnolda vstříc horoucí výhni - při pádu to jen zasyčelo. „Já se vrátím“ zadýmal naposled dříve pyšný stroj a potopil se do tavené oceli. „Neživíš, tak nepřepínej, hovňousi!“ pronesla tiše Sára a zhroutila se k zemi přímo vedle zbytků bejbyho Johna. A jestli neumřeli, tak žijou dodnes.

Co chtěl tímhle úchylným úvodem básník říct? Možná to, že když se skloubí brutalita s humorem a špatně vybranými hláškami, tak může vzniknout nevkusná trapnost. Pokud vám proto začátek této recenze připadal jako nevkusná trapnost, raději už dál nečtěte a vraťte se k něčemu duchaplnějšímu - třeba k prohlížení stránek o -náctiletých německých lolitkách v kožených sukýnkách. Všichni vědí, že se na ně díváte. I Lenka.

Aby ale nedošlo k omylu, nemusí vzniknout jen nevkusná trapnost-může taky vzniknout výborný film/kniha/comics, který sice nesedne každému, ale komu sedne, ten už ho ze svých pracek nepustí-ve filmu je to například Pulp Fiction, v knihách ****** (schválně jestli uhodnete, co to je-já se radši přiznám, nic mě nenapadá, tak se to snažím zamaskovat:) a v comicsu? Punisher.

Frank Castle už byl oficiálně skoro mrtev. Skoro. Vrátil se a s ním spousta zbraní, výbuchů a tuny zábavných hlášek. Za svoji resuscitaci mohl poděkovat trojici Garth Ennis (scénář), Steve Dillon (kresba) a Jimmy Palmiotti (inker), která si vymyslela, nakreslila a obtáhla (tuší) jeho comeback. O tom, že se podařil, nemá cenu vůbec mluvit, protože jméno Garth Ennis dnes znamená synonymum pro světovou extratřídu, co se vydávání comicsů týče (prý to taky v japonštině znamená rýč, ale kdo by věřil Japoncům?). Můžeme si jen říct, jestli je Punisher opravdu taková bomba, jak se o něm říká. Věřte mi, je.

Vrátil se s plnou parádou, a to do města, které kladné hrdiny potřebuje jako sůl. Do New Yorku. Rodina Gnucci (taky vám to zní jako nějaké těstoviny?) kontroluje velkou část obchodu s drogami, zbraněmi a s bílým masem ve Velkém Jablku, takže se není čemu divit, když se Castle zaměří zrovna na ně. Na prvních 66-ti stránkách můžeme sledovat, jak postupně zlikviduje většinu rodiny, aby zbyla jen její hlava, megera v černém neboli Ma Gnucci. Castle přežije honičku v ZOO, souboj s Daredevilem na střeše činžáku, lední medvědy i šest kulek v těle. Přežije ale Rusáka?

Je jako Mocný Thor? Jsem fanda Mocnýho Thora.
Má velký kladivo, vypadá jako správnej komunista…

Rusák je zvíře. Dva a půl metru, minimálně 100 kilo svaloviny, 10 gramů mozku. Má za úkol zlikvidovat Franka Castlea a je si jistý, že to dokáže. Ma Gnucci, která je po nehodě v ZOO připravena o všechny údy (prozradím jen to, že podstatnou roli při nedobrovolné amputaci hrál Frank a tři opravdu rozzlobení lední medvědi), do něj vkládá všechny své naděje, protože jestli Castlea nedostane on, tak ho nedostane nikdo. Rusák je taky mimo jiné zakládajícím členem Daredevilova fanklubu ve Smolensku, má alergii na horko a jde zlikvidovat  jen horkou pizzou.  

Jak Ma Gnucci, tak Rusák jsou dokonalými příklady jedné z deviz, kterými Ennis disponuje - oba dva patří mezi nejlepší comicsové antihrdiny, jací kdy spatřili světlo světa. Ať už to byl rozebírací Herr Starr, fekální Mr. Feekle nebo ksichtoidní Arseface, Ennis vždy dokázal vytvořit skvělé záporáky, u kterých vám to opravdu nedá a prostě jim v některých okamžicích musíte fandit, protože si bez nich váš oblíbený comics nedokážete představit. Stejně je to v Punisherovi i s vedlejšími postavami - mezi nejlepší patří neskutečný smolař, detektiv Soap, všichni Castleovi sousedé, od obézního Mr. Bumpa přes trošku „přepiercingovatělého“ Spackera Davea  až po plachou Joan, a samozřejmě taky nemůžu zapomenout na trojici zabijáků, která se trošku krkolomně pokouší jít v Punisherových stopách, ve složení Mr. Payback, The Holy a Elite.

Mezi další Ennisovy přednosti, hojně zdůrazňované ve většině recenzí a článků o jeho comicsy, patří výborná práce s dialogy, kterých naštěstí oproti neskutečně ukecanému Hellblazerovi ubylo, takže se příběh nabitý adrenalinem může rychleji ubíhat k výbornému závěru. 

Ennis má taky cit pro tvorbu bizarních situací, které by mě za normálních okolností ani nenapadly - ať už se jedná o souboj s Daredevilem, ve kterém ukáže comics i svou vážnější tvář, když se musí Daredevil rozhodnout, zda nechá zabít člověka (Dina Gnucciho, jednoho z šéfů organizace Gnucciových), nebo ho zachrání, ale jen za cenu, že zabije Franka Castlea, nebo o výborný souboj Punishera s Rusákem, který zabírá něco přes dvacet stran a je vygradován k jedné z nejvtipnějších likvidací záporáka, jakou jsem za dobu, co se věnuji comicsu, viděl (nejdřív dostane Rusák do ksichtu horkou pizzou, potom na něj Castle shodí minimálně 250-tikilového (nepřeháním) Mr. Bumpa, čímž ho udusí, a nakonec mu uřízne hlavu).
 
Steve Dillon se jako kreslíř předvedl v tom nejlepším světle, akční pasáže mu jdou velmi dobře, dokonce to vypadá, že cvičil svou nejslabší stránku, tj. obličeje - konečně můžete bezpečně rozeznat, kdo je kdo. Jeho kresbě podle mého velmi pomohl příchod nejlepšího současného inkera, Jimmyho Palmiotty, který odvádí skutečně kvalitní práci, stejně jako Chris Sotomayor na postu coloristy.

Celkově je "Punisher: Welcome Back, Frank" book, který se u mě okamžitě po koupi zařadil do zlatého fondu moderního comicsu. Nic na tom nemění ani vyšší cena - 25 dolarů není málo - za 272 strány comicsu, který se za  dva roky od svého vydání stal klasikou? Berte to. 

Vítej zpátky, Franku.
Říká New York.


A já s ním.

Autor: Aleš Kot
Tento článek byl publikován 7.5.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36