Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Sandman aneb začátek jednoho snu

SandmanKdybych se tady začal rozepisovat o tom, jak dlouho a toužebně se na tento book v České republice čekalo, kolik jedovatých fám, nepodložených zvěstí a úplných výmyslů se o něm šířilo, jak mnoho lidí v jeho vyjití už ani nevěřilo a dělalo si z nebohých redaktorů Crwe jenom srandu, zkrátka kdybych si tady k tomu všemu ve své recenzi ještě přisazoval, nosil bych jenom dříví do lesa, a ať bych se snažil sebevíc, nic originálního ani vtipného už bych k tomu nedodal. Pominu proto zcela tento historicko-mýtický aspekt jeho početí a vrhnu se přímo na shrnutí a zhodnocení díla samotného.

Všechno to začalo 6. června 1916 v anglickém městečku Wych Cross. Roderick Burgess, nechávající se titulovat Mág, se rozhodl uskutečnit složitý zaříkávací rituál, jehož cílem bylo uvěznit Smrt. V magickém kruhu pod skleněnou kopulí opravdu jakási bytost uvízla, jak se však záhy ukázalo, nejednalo se o Smrt, alebrž o jejího mladšího bratříčka Sandmana, pána říše spánku, zvaného též Sen. A protože tento odmítl splnit Mágovi jeho požadavky (znáte to, udělat ho nesmrtelným a podobně), začala hra na trpělivost. Její výsledek mohl být jenom jediný, vždyť přece kdo má víc času než jeden z Věčných? Trvalo to však dlouhých 72 let…

Sandman, alias lord Morfeus, se teda nakonec dostává na svobodu, přišel však o své magické atributy: pytlík s pískem, přilbu pána snů a měsíční rubín. Nezbývá mu, než se vrátit do trosek svého kdysi tak nádherného království, požádat o radu Trojjedinou bohyni a vydat se pátrat po svých pokladech.

A to je více-méně po obsahové stránce shrnutí prvního booku série Sandman. Takto napsané to možná působí triviálně, jednoduše, nebo dokonce hloupě, vězte však, že nic z toho není pravda, protože jednoduchým popisem základní dějové linie není možno postihnout celkovou hloubku Gaimanova poetického vyprávění (nemluvě už o všech vedlejších liniích, na jejichž probírání tu ani není místo). Příběhy o Sandmanovi jsou plné imaginace, originálních nápadů a vybroušeného stylu a jejich poselství vás zasáhne přímo do srdce. Gaimanovi nečiní problém střídat náladové polohy i žánry, takže zatímco například „Hostitelé na draka“ jsou temnou fantasy s občasnými tragikomickými prvky, příběh „Nech si o mě třeba něco zdát“ je spíš detektivka a „24 hodin“ zase horor a to jeden z nejlepších, jestli ne vůbec nejlepší, co jsem měl zatím příležitost v comicsu číst. Příběhy jsou často postavené na pointě, která vás doslova svalí z nohou, jako například v části „Co peklo schvátí“, kde je pointa vlastně dvojitá. Nádherným epilogem k první knize (a zároveň prologem ke knize druhé) je povídka „Tlukot jejích křídel“, kde se nám poprvé představuje jeden ze šesti Sandmanových příbuzných, a to mimořádně sympatická Smrt, která musí svému bráškovi „vyčistit žaludek“, aby opět našel smysl své existence.

Jak se sám Gaiman přiznává v doslovu, příběhy v tomto prvním souboru mu při zpětném pohledu připadají místy neobratné a neohrabané a až v té poslední našel svůj skutečný hlas. S neobratností a neohrabaností bych moc nesouhlasil, přece jenom však musím připustit, že jistá tendenčnost a poplatnost cizím požadavkům je tu trochu cítit. Když si uvědomíme, že Sandman vznikal na zakázku pro hororovou odnož DC Vertigo, přestanou nás překvapovat některé náměty a dějové zvraty, které pozdějšímu Gaimanovy nejsou vlastní. Patří mezi ně především křečovitá snaha okatě situovat dění comicsu do světa DC, která způsobuje, že neustále a zcela zbytečně zakopáváme o haldy comicsových postav, jako je Swamp Thing, původní Sandman, Scarecrow, John Constantine nebo dokonce (úplně nejzbytečnější) JLA. Poplatná duchu Vertiga je i temná hororová atmosféra většiny příběhů, která se v pozdějších příbězích naštěstí vytrácí, aby udělala místo mnohem rafinovanějším tónům. I navzdory těmto výtkám však opět opakuji, že z hlediska scénáře a postupů vyprávění jsou „Preludia a nokturna“ vysoko nadprůměrným čtením a každý z příběhů zde obsažených je malou vypravěčskou perlou.

Nezbytnou a nepřehlédnutelnou součástí každého comicsu je pochopitelně kresba. O tu se v prvních pěti dílech postaral Sam Kieth, jemuž na postu inkera vypomáhal Mike Dringenberg. Později to Kieth vzdal, Dringenber převzal kresbu a inkerovat mu začal Malcolm Jones III. Po pravdě řečeno, kdyby mi to nikdo neřekl, asi bych na to ani nepřišel. Styl obou pánů je dost podobný (svoje asi udělá i to, že ty první díly Dringenberg inkeroval), a tak je přechod velice nenásilný. Kresba jako taková je dost zajímavá a svérázná, často se v ní střídají různé výtvarné postupy, od karikatury až po koláže. Nestandardní uspořádání a tvary rámečků dobře odpovídají způsobu vyprávění, občasná nečekaná perspektiva a zvláštní výběry úhlů pohledu zase úžasně zvyšují jeho dynamiku. Není to sice kresba, za kterou bych udělil první cenu v soutěži o nejpoutavější výtvarný projev, ke Gaimanovu scénáři se však podle mě docela hodí. Co je hlavní, je dostatečně vypovídací a přehledná, člověk jenom málokdy musí přemýšlet, na co se vlastně dívá a i tyto občasné „zašmodrchance“ jsou ve většině případů spíš než neschopností kreslíře způsobeny nepřítomností barev v českém vydání.

Ach jo. A je to tady. Celý čas jsem tušil, že se této problematice budu muset postavit a ta chvíle teď nastala. Ano. Oproti americkému originálu, který je jako drtivá většina tamějších comicsů barevný, v české verzi nám zůstaly barvy jenom dvě, a to černá a bílá a k tomu stručná informace: „V originálu koloroval Robbie Busch.“ Kolem otázky „Sandman v barvách nebo bez“ se v rámci české comicsové veřejnosti toho už napovídalo taky dost, takže opět nemám šanci přijít s něčím novým. Jako recenzent však musím zaujmout nějaké stanovisko a to moje zní: „Rozhodně v barvách.“ Ačkoliv ani koloring v tomto booku není podle mého názoru něco, za co by se udělovaly prestižní výtvarnické ceny, přece jenom je jeho součástí a to dost důležitou. Černobílá verze sice může být lákavým sběratelským kouskem (přiznávám, že některé pasáže vypadají bez barvy docela zajímavě), neměla by však sloužit jako náhrada originálu. Cenový rozdíl obou verzí, o kterém se v této souvislosti nejčastěji mluví, je podle mě trochu diskutabilní argument, i když chápu, že pro mnoho lidí ten rozhodující.

Jinak se ale vydavatelství Crew zhostilo svého úkolu se ctí. Na první pohled je česká verze neodlišitelná od originálu (myslím samozřejmě pohled zvenku), vnitřní úprava knihy je (až na tu černobílost) taky pečlivě věrná předloze, maximálně originálu podobný je i lettering (vzniknuvší v kooperaci Ondřeje Jireše a Davida Horáka) a tradičně velice kvalitní je i překlad (i když mně osobně není jasné, proč se kapitola „Hope in Hell“ jmenuje česky „Co peklo schvátí“, ale pevně věřím, že měl k tomu Viktor Janiš dobrý důvod).

Závěrem teda můžu říct, že to čekání rozhodně stálo za to. Sandman je skvělý jako jednotlivé příběhy, ale úplně geniální jako celek. Proto ti, co touží po barvách, si všech deset booků série Sandman můžou koupit v originále a za takových (odhadem) dvacet až třicet let si k nim třeba budou moct seřadit i jejich černobílé české protějšky. Příjemné čekání!!! (Tak přece jsem si malé rýpnutí neodpustil…)

Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Sam Kieth, Mike Dringenberg, Malcolm Jones III
Vydal: Crew 2002

Autor: Ľudovít Plata
Tento článek byl publikován 11.9.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36