Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Schizo #1 a #2

SchizoToto je již druhá recenze na Schizo, kterou píšu. Ne snad že by to byla tak světoborná věc, to Schizo, ale prostě se to tak nějak stalo. Původní recenze byla značně vulgární a protože mi bylo líto, že na Comicsu o Schizo není ani řádka, tak jsem se vrhl na přepracování a značné přeorání té zmiňované první recenze. A navíc vyšel díl druhý, takže to tak nějak zfouknu v jednom. Chápete? Ne? Dobře vám tak, měli jste se líp učit. Takže vzhůru do hlubil Ivanovi deprese.

Comixu není nikdy dost. Mám rád undergroundové počiny, kdy autorům je vše ukradený (kolikrát nejen obrazně), kašlou na všechny a na všechno a tím pádem jejich humor je tak hrubého zrna, že někteří zahazují jejich comicsy rovnou do koše. Naštěstí my ostatní si zavlažujeme trenýrky smíchy.

Brunetti je psychopatický pošuk. Teda alespoň se tak snaží vystupovat a jistě si o něm málokterý čtenář pomyslí něco jiného. Tato nihilistická zrůda, plná vlastní zbytečností a pohrdání sebe sama, je monstrum, s kterým by se bez mrknutí oka (vlastního či cizího) ztotožnil každý masový vrah. Ivan je navíc zapřísahlý nepřítel církve a sexuálně deprimovaný úchyl. No zkuste nemít takového člověka rádi. Ano, Mirek Dušín by pravděpodobně už po úvodníku krvácel z uší a moralisté, kterých je v každé společnosti víc než opravdu pracujících, vyjdou do ulic. Ale co? Proč si něco namlouvat? Život opravdu není úplně růžový, jak se nám snaží namluvit Dáda Patrasová a její kuřátka. No co budeme chodit kolem horké kaše, dalo by se říct, že stojí za h***o. Někteří jsme s tím smíření lépe, někteří hůře. Ivan Brunetti se s tím nesmířil vůbec a my máme aspoň o čem číst.

Nejzvláštnější na celé situaci je fakt, že pod tím vším nadáváním nakonec najdete filosofování o životě, o tom, co má člověk udělat pro to, aby jím prošel pokud možno v klidu, bez těch všech průšvihů, které se denodenně dějí. Nedá se říct, že by se autor snažil čtenáři něco sdělit. Spíš to vypadá, jak když si prostřednictvím svého comicsu stěžuje na svůj vlastní, opravdu epesně nepovedený život. Jako když někomu vyprávíte, co se vám stalo, a je vlastně jedno, jestli vás poslouchá, neposlouchá nebo snad nedej bože chápe. Čím míň vás ten člověk zná, tím lépe. V takovém případě jsou totiž anonymní čtenáři ideální publikum.

Zní to jako něco, co je naprosto nestravitelné? Opak je pravdou, výborně se to celé čte. Na intelektuálnosti všeho druhu si moc nepotrpím, už vůbec se vyhýbám knížkám či comicsům (pokud je nečtu ze vzdělávacích důvodů, což bohužel dost často musím), které tím jen trochu zavánějí. Brunettiho sebeobviňující plkání, jeho věčné nářky nad naprosto vším, co vás jen napadne, mě ale bavily. Ve spoustě věcí budete souhlasit, na opravdu hodně místech se budete řezat smíchy, některá místa vás vyšokují jako už dlouho nic (on Ježíš onanující vlastními stigmaty není úplně běžná záležitost, na kterou narazíte na každém rohu).

Schizo 2Druhý sešit je navíc o něco specifičtější, Ivan opustil svojí původní myšlenku obecné nenávisti vůči světu a probírá se jen vlastní smrtelností a lákavostí myšlenky na sebevraždu. Ubylo humoru, přibylo rozumování, a to ruku v ruce s úbytkem ilustrací a přidáním opravdu šíleně šílených obsáhlých textů. Krom této jedné maličkosti však drží stejný standard, jako u prvního dílu. Jen už to možná není takový šok a filosofování je už trošku moc. Ale proti gustu...

Oba díly mají 48 stran a jsou rozděleny na několik naprosto nezávislých částí. Každá část je kreslená jiným stylem, a jestliže připustíme, že Brunettiho život stojí za prd, jeho kresba rozhodně ne. Něco jsou stripy (na způsob o něco drsnějšího “Red Meata” Maxe Cannona), něco klasické undergroundové comicsy. Spoustu vtipů najdete právě v kresbě, obvykle v momentě, kdy v textu odhaluje autor vesmírnou pravdu.

Na závěr jedno upozornění. Schizo je opravdu hoooodně drsný. Pokud se vám už někdy v životě stalo, že jste před něčím odvrátili zrak, raději tento comics neotvírejte. Věřím, že limitovaný náklad si své čtenáře najde, věřím. Ale také věřím, že daleko víc lidí bude pobouřeno. Ale slovy Brunettiho: “M***t je všechny!”

Scénář a kresba: Ivan Brunetti
Vydal: Netopejr v roce 2001 a 2002

Autor: David Zachoval
Tento článek byl publikován 28.5.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36