Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

The Last Temptation

The Last TemptationDobrý den. Jmenuji se Neil Gaiman a jsem – kromě jiného – comicsový scénárista. Jednoho dne mi zavolal nějaký chlápek. Řekl, že se jmenuje Alice Cooper, a že by uvítal moji pomoc na svém novém koncepčním albu. Tak jsem řekl, že jo a dali jsme se do toho. A když to bylo hotový, říká Alice: „Hele, když už si ten comicsovej scénárista, co kdybys podle toho příběhu udělal i comics?“ Tak jsem řekl proč ne a šel jsem se zeptat Mikea Zulliho, co si o tom myslí a ten taky řekl proč ne, tak jsme to dali dohromady a tady to máte.

Toto je velice zkrácená a lehce vulgarizovaná podoba toho, jak comics The Last Temptation (čili Poslední pokušení) představuje v úvodu jeho autor. V tom malém a okrajovém světe kultury zvaném comics jsme už zažili ledacos. Filmy podle comicsů, comicsy podle filmů, comicsy podle knížek i knížky podle comicsů. Teď tady máme comics inspirovaný rockovým albem, což pěkně ukazuje, že všechno jde, jenom se musí chtít.

To, že má příběh něco společného s tvrdou hudbou v něm ale nepoznáte. Snad jenom ti, co se v žánru trochu orientují, pojmou neodbytné podezření, že je postava hlavního „záporáka“ nápadně podobná jistému zpěvákovi jménem Alice Cooper. O hudbu zde totiž vůbec nejde, příběh spíš čerpá z Cooperovi obliby hororu a jeho snahy zahalovat svoje texty i živá vystoupení aurou temna, hrůzy a krvavé show. Čímž jsem vlastně prozradil i žánrové zařazení Posledního pokušení, kterým je pochopitelně horor.

Děj příběhu odehrávajícího se v malém americkém městečku se dává do pohybu v předvečer svátku Helloween. Tři kamarádi – Jacob, Kyle a Steven – se jako obvykle vracejí ze školy a cestu si krátí vyprávěním strašidelných historek. Steven, který je tak trochu outsider, se této zábavy odmítá účastnit, s odůvodněním, že jsou to nesmysly, vyslouží si tím však jenom nálepku zbabělce. Když se pak před nimi v boční uličce objeví vchod do tajuplného divadla, o jehož existenci neměl do té doby ani jeden z nich potuchy, musí Steven zachraňovat svoji pověst a na důkaz odvahy (kterou ale jeho kamarádi s trapnými výmluvami neprojeví) následuje záhadného pomalovaného uvaděče do nitra budovy. Zde je mu nabídnuta volba: vrátit se ven a časem se stát členem depresivního a nudného světa dospělých, nebo přijmout nabídku uvaděče a nikdy nevyrůst. Co v sobě obnáší druhá možnost je Stevenovi i čtenářům úplně jasné, obzvlášť poté, co se na scéně objeví „mladistvé“ zombie. A tak náš mladý hrdina odmítá, odolá i pokušení v podobě svůdné Mercy a vrací se zpátky do reality. Nebo si to aspoň ze začátku myslí…

Víc už z děje prozrazovat nebudu, stejně by to bylo velice nesnadné. Ve druhé části celkem třídílné minisérie se naplno projeví mistrnost Gaimanova vypravěčství a čtenáři nezbývá než okouzleně přihlížet prapodivnému prolínání snů a reality. Ve třetí části nás pak autor s malou vysvětlovací oklikou dovede k sice očekávanému, ale pořád velice uspokojivému, hladkému a smysluplnému rozuzlení. A aby to nebylo tak úplně jednoduché, máme zde i jakýsi epilog, který nám řekne, že to vlastně vůbec neskončilo. Protože jsou věci, které se jen tak nekončí a zlo umí být velice trpělivé…

Jestliže je Gaimanův scénář ukázkou lehce nadprůměrného a tradičně kvalitního čtení, kresba Michaela Zulliho je přímo optickou rozkoší. Na první prolistování může sice působit trochu nepřehledně ba až „přeplácaně“, protože v ní nenajdete moc bílých ploch, když se však na ní podíváte pozorněji a ponoříte se do děje, její kvalita vás příjemně překvapí. Je velice realistická, se smyslem pro detail a její poněkud temnější ladění se k příběhu velice hodí. Ačkoliv je kresba černobílá (což nebývá – obzvlášť mezi „řadovými konzumenty“ – viděno s přílišným nadšením), její stínování je tak dokonalé, že vám to velice rychle přestane vadit, a brzy si to nijak jinak už nebudete umět ani představit.

Poslední pokušení si myslím neklade přílišné ambice, a ačkoliv v rámci nadprůměrně kvalitní tvorby Neila Gaimana nijak výrazně nevyčnívá, rozhodně se jedná o velice příjemné čtení, které hodně lidí potěší a asi jenom málokoho zklame. Když k tomu přičteme ještě špičkovou kresbu Michaela Zulliho, dostaneme útlé, ale překrásné dílko, které se bezpochyby stane ozdobou každé comicsové knihovničky.

Scénář: Neil Gaiman
Kresba: Michael Zulli
Vydal: Dark Horse, 2000

Autor: Ľudovít Plata
Tento článek byl publikován 24.10.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36