Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Top 10 Book One

Top Ten„A ještě něco... buďte opatrní!“

Na světě existuje několik výborných filmů a seriálů na téma policejní práce. Nemám na mysli ani Majora Zemana (který však po filmové stránce byl opravdu výborný), ani tu skupinu německých hnusů (ano Komisaře Rexa tam počítam také, ten pes by v realném životě přežil přesně dvě vteřiny...), kterými nás krmí české komerční stanice. Ale snad si ještě budete pamatovat dokonalý seriál, jehož český název jsem raději zapomněl (u některých překladů krvácí z nosu, pozn. redakčního lékaře), ale v originále se jmenoval tuším Hillstreet Blue. Celým seriálem se postupně táhlo několik velkých případů a zbytek prostoru vyplňovaly minizásahy, minipřípady, epizodní události, různá love story, dokořeněná klasickými osobní problémy („To mi chceš říct, že chrápeš s mým parťákem?“) a podobné (ne)příjemné lidské radovánky. Hrdinové prostě žili prostým životem prostého příslušníka jednoho prostého newyorského okrsku. Střih střídal střih, hlavních postav bylo hned několik, jeden případ skončil, další ihned začal. Spousta suchých vtipů, spousta hlášek, spousta dojetí, no prostě klasika. Pamatujete? Měli byste... Alan Moore pamatuje.

Scénáristu Alana Moora můžeme naprosto s klidem a bez mrknutí oka posadit do jednoho z nehonosnějších křesel pomyslného scénaristického Olympu. Vzhledem k délce seznamu děl, na kterých pracoval, je až neskutečné, jak málo tam najdete slabších věcí (a i ty jsou vysoce nad průměrem). Alan Moore je prakticky žijící legenda comicsového scénáře. Aby jeho tvůrčí rozlet byl dokonalý, založil si vydavatelství America’s Best Comics (většinou se setkáte se zkratkou ABC), které ač patří pod Wildstorm (tedy DC Comics), má Moore absolutní volnost. Série Top Ten byla jedna z prvních (vedle Toma Stronga a Promethey) právě pod touto značkou. A ona volnost je znát.

Top TenAle zpátky k příběhu Top Ten. Základ celé inovativní myšlenky, kterou Moore přidal do šablony „život prosté policejní stanice“, je ten, že profláklý New York vyměnil za futuristickou městskou část, plnou lidí se superschopnostmi. Ani tato komunita se však kriminalitě nikterak nevyhýbá (ba naopak) a tudíž bylo nutné ve velmi krátkém čase otevřít policejní stanici s oficiálním označením Precinct 10 (neboli 10. okrsek). Vzhledem k tomu, že to z hlediska logopedie to není zrovna nejlepší označení, lidově se vžilo krátké a úderné Top Ten. A právě k tomuto okrsku byla přidělena hlavní hrdinka Toolbox, která čtenáři dělá laskavého průvodce po prapodivném světě, kde si děti do školy vybírají místo kufříku na svačinu svoje superhrdinské jméno a barvu svého nového zářivého kostýmu. Alan Moore se naštěstí vyhnul klasickému klišé, kdy kladní hrdinové natrhnou prdel hlavním záporákům, a tak stejně jako v již jmenovaném TV seriálu, jsou jednotlivé případy spíše úsměvné. Ono zamoření bytu atomovými hlodavci (něco co chodí po zadních a zbourá barák kýchnutím) či chlapík s telekinetickými schopnostmi vydávající se za Santa Clause, nejsou opravdu moc typickou ukázkou temné síly. I když zrovna výše jmenovaný Santa není žádný svatoušek, všech šest sobů (ukradených ze ZOO) letecký výlet jaksi nerozdýchalo. Víc prozrazovat ale nebudu, neměli byste mě rádi. Ke scénáři ještě dodám, že je opravdu neskutečný. Top Ten je jeden z booků, který přečtete ani nevíte jak a chcete další. Přitom se s textem opravdu nešetří. Střihy jsou „vykradené“ ze seriálu, ale s takovou dokonalostí, že to Moorovi prostě musíte odpustit. Ono totiž příběhových linií je hned několik a navzajem se proplétají vždy společnou osobou či událostí. Například jde vyšetřovatel se zadržený a potká kolegu. Kamera pak sleduje kolegu, který čtenáře zavede zas k jinému případu. A tak vpodstatě celý book. Měl jsem z toho pocit, že všechno krásně navazuje, jak v dokonale promazaném stroji, příběhy dostávají punc realistična (ač jejich náplň je naprosto nerealistická). Top Ten neni o geniálních hláškách, geniálních postavách, geniálních myšlenkách. Ale čte se tak nádherně, až se tomu nechce věřit.

No o Moorovi a scénáři sem toho nakecal už dostatek. Co si můžeme povědět o kreslířích? Krom toho, že jsou oba velmi dobří, je asi slušné podotknout, kdo hrál jakou roli. No a tady jsem si sám naběh na vidle, protože se musím přiznat, pořád mám guláš v tom, kdo pracoval na čem. Gene Ha bezpochyby vypracovával charaktery, protože podle jeho návrhů jednotlivé postavy vůbec vznikly. Ať už spolu Gene Ha a Zander Cannon spolupracovali jakkoliv, výsledek je výborný. žádné velké experimenty, opravdu klasická severoamerická kresba, dotažená takřka k dokonalosti, naštěstí i nijak výrazně zprzněná coloringem (bože díky za DC Comics). Stačí když se podíváte na obálku a víte, jak vypadá celý book. Detailní, krásně nakreslené a přesně korespondující s obsahem a textem.

Propracoval jsem se k závěru. Ten bude stručný. KUPTE TO!!!

Scénář: Alan Moore
Kresba: Gene Ha a Zander Cannon
V roce 2000 vydalo vydavatelství America’s Best Comics

Autor: David Zachoval
Tento článek byl publikován 9.7.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36