Recenze Články
Comicsový katalog
Recenze
Články
 

Usagi Yojimbo

UsagiKdyby vám někdo vehementně vnucoval comics, jehož hlavními hrdiny jsou zvířátka, nejspíš byste si pomysleli, že mentální věk dotyčného nepřesahuje deset let a že vás ohodnotil stejně, za což byste mu možná dokonce hned i jednu vrazili. Kdyby ten člověk dále tvrdil, že je toto dílo vyvedené zásadně v černé a bílé barvě, asi byste si pomysleli, že se jedná o nějakou infantilní mangu, a naštvali byste se ještě víc. A kdyby vám ten nešťastník navíc tvrdil, že se jedná o úplně seriózní a ve své podstatě geniální samurajské historky, odhaduji, že byste ho v jeho vlastním zájmu okamžitě znehybnili a přivolali k němu odbornou pomoc s bílou sanitkou a slušivou vestičkou se zapínáním vzadu. Ach, jak hrozně byste se však ve všech ohledech mýlili!!!

Comicsová série, která splňuje všechna výše uvedená kritéria, nese název Usagi Yojimbo a mojí úlohou teď bude přesvědčit vás o jejích kvalitách dřív, než dorazí nabušení saniťáci. Alibisticky proto hned na úvod předestřu, že je to vlastně všechno úplně jinak.

Usagi Yojimbo znamená v překladu něco jako „králíček – tělesný strážce“. Hlavním hrdinou je opravdu králík, nicméně hodně antropomorfní. Chodí vzpřímeně jako člověk, místo předních pacek má čtyřprsté ručičky, nosí šaty, boty, zbraně a k tomu všemu i mluví. Je to v podstatě takový človíček s králičí hlavou a ušima svázanýma do samurajského ohonu. Obdobný jev platí pro všechny inteligentní bytosti v Usagiho světě. Ženy mají obvykle obličeje koček, muži nosí hlavy psů, medvědů, lvů, nosorožců a mnoha dalších zvířat. (Jak v takovém guláši funguje genetika a rozmnožování, o tom je lepší ani nepřemýšlet.) Jenom koně vypadají jako koně a normálně se na nich jezdí a funkci divoké zvěře zastupují jakési přerostlé ještěrky.
Jak už jsem naznačil, Usagi je samuraj, z čehož automaticky plynou historické a společenské reálie jeho světa. Jedná se o krajinu geopoliticky ne nepodobnou středověkému Japonsku, se kterým má společný také jazyk, architekturu, mytologii, společenský systém, písmo,… No prostě je to Japonsko na začátku sedmnáctého století se vším všudy. Až na to, že všichni kolem mají zvířecí hlavy a některé mytologické bytosti nejsou tak úplně mytologické. Jo, a taky tu z času na čas funguje magie, ale to všechno jsou jenom detaily, kterými se nenechte zmást.

UsagiUsagi je teda králíček samuraj. Není to však ledajaký samuraj. Usagi je totiž nejlepší. Když vám prozradím, že jeho plné jméno zní Mijamoto Usagi, ti věci znalejší už začínají tušit, kdo byl jeho prapůvodním vzorem. A skutečně, nebyl jím nikdo jiný než nepřemožený mistr šermu Mijamoto Musashi, autor Go Rin No Sho (Kniha pěti kruhů) a zakladatel školy Dvou Mečů. Tento legendární šermíř inspiroval řadu autorů mnoha žánrů, myslím však, že jeho pojetí v comicsu Usagi Yojimbo patří mezi ta nejoriginálnější.

Věnujme se teď konečně chvíli hlavnímu hrdinovi. Jako mladíček podstoupí Usagi trénink u poustevníka Katsuichiho, kde dostane nejenom skvělou školu šermu, ale taky školu chování a pravého samurajského kodexu. Po skončení výcviku nastoupí do služby k lordu Mifunemu, kde stráví několik let jako jeho pobočník. Jednoho dne však lord Mifune padne v bitvě. Usagi opustí bojiště s uťatou hlavou svého pána (to aby nepadla do rukou nepřítele) a stává se roninem (čili samurajem bez pána). Od toho dne se více méně bezprizorně potuluje po kraji, odmítne však nastoupit dráhu povaleče, lupiče nebo žoldnéře (což byl častý osud roninů) a nadále si uchovává své morální hodnoty. Potírá zlo všude, kde ho vidí, pomáhá slabým a utlačovaným a rozhodně nikdy neváhá nabídnout svůj meč do služeb dobré věci. Z času na čas je také proti své vůli zmanipulován nebo zatažen do boje, kterému by se raději vyhnul, vždy však ví, na kterou stranu barikády se má postavit.

Autorem Usagiho je Stan Sakai, člověk s dost netradičním životním osudem, který měl rozhodně nemalý vliv na jeho tvorbu. Narodil se 25.3.1953 v Kyoto v Japonsku, dalo by se tedy předpokládat, že je Japonec, a podle fotografií to tak i vypadá, i když to křestní jméno je dost matoucí. Ve věku dvou let přesídlil s celou rodinou na Havaj, kde strávil dalších 22 let a kde také vystudoval Havajskou univerzitu. Pak se přestěhoval do Pasadeny v Kalifornii a zde – pokud je mi známo – žije dodnes.

Sakai začínal nejdřív jako letterer, k jeho pracím patří například lettering v comicsech „The Legend of Kamui“, „Groo the Wanderer“, ba dokonce i „Spiderman“. Velice záhy však začal také sám kreslit a netrvalo to ani moc dlouho, než se mu podařilo svojí osobitou kresbou zaujmout. Těžištěm a nosnou osou jeho tvorby je Usagi Yojimbo, který se záhy po svém vzniku stal doslova kultem.

UsagiPrvní náčrtky a nápady na comics o Usagim vznikaly už v roce 1981. Zajímavé je, že původně se mělo jednat o realistický comics o Mijamoto Musashim, v prvních verzích má proto ještě jednoznačně lidské rysy. Později vznikl nápad udělat hlavnímu hrdinovi králičí hlavu a Usagi byl na světě. Tento nápad se velice zalíbil Steveovi Gallacimu, šéfredaktorovi nově vzniknuvšího vydavatelství „Thoughts and Images“, který pro svůj magazín „Albedo Anthropomorphics“ hledal přesně něco takového. Historicky první příběh s Usagim se proto objevil v roce 1984 v tomto časopise, a to v jeho druhém čísle. Posléze pak zahostoval ještě v dalších dvou číslech.

V roce 1985 nastal díky Eastmanovi a jeho zmutovaným želvím ninjům opravdový boom černobílých příběhů s antropomorfními zvířaty v hlavních rolích a na této módní vlně se svezl i Usagi. V roce 1986 přechází k většímu a solventnějšímu vydavatelství Fantagraphics, kde se nejdříve objevuje nepravidelně v magazínu Critters a posléze dostává i vlastní řadu (1987-1993, 38 čísel). Po odeznění módní vlny, kterou většina „zvířátkovských“ comicsů vůbec nepřežila, rezignuje Fantagraphics i na Usagiho, který se tak dostává pod křídla vydavatelství Mirage. Zde setrvává mezi lety 1993-1995 (16 čísel) a je trochu netradičně vydávaný v barvě. Nakonec se v roce 1996 dostává do vydavatelství Dark Horse, pod jehož hlavičkou vychází dodnes (zatím cca 60 čísel).

Za svoji práci byl Stan Sakai celkem patnáctkrát nominován na cenu Willa Eisnera. Získat se mu ji zatím podařilo třikrát, a to v roce 1996 v kategoriích „Talent Deserving of Wider Recognition“ (čili talent zasluhující větší pozornost) a „Best Letterer“, a v roce 1999 v kategorii „Best Serialized Story“ za minisérii „Grasscutter“ (Usagi Yojimbo, vol. 3, čísla 13-22). Kromě toho je také držitelem dvou Haxtur Award (španělská comicsová cena) za rok 1999 v kategoriích „Best Short Story“ a „Best Script“, opět za minisérii „Grasscutter“.

Tyto a mnohé další úspěchy a ocenění nepochybně svědčí o tom, že si série Usagi Yojimbo zasluhuje pozornost každého správného comicsového fanouška. V čem je její kouzlo a síla? Těžko říct. Je to právě to „něco“, co při jejím čtení pociťujete kdesi v okolí páteře, ale nedokážete to slovy definovat. Řekl bych, že je to především způsobeno zvláštním charakterem jejího autora. Stan Sakai, svým myšlením, náhledem na věc a způsobem vyjadřování, stojí jakoby mezi dvěma světy, americkým a japonským. Stejně tak je Usagi Yojimbo dílo na pomezí žánrů i médií a nutno říct, že z obojího využívá to nejlepší. Není to manga, ale není to ani klasický americký comics. Styl kresby je americký, ale vyprávění příběhu a fázování děje je spíš japonské. Sakai evidentně zná japonský svět a rozumí mu, podává ho však tak, aby mu rozuměl i „neJaponec“.

UsagiPokud se zamyslíme nad obsahem jednotlivých příběhů, zjistíme, že ve většině případů se nejedná o nápady nijak zvlášť originální. Jsou to vesměs klasické samurajské historky, které hodně čerpají ze skutečné japonské historie a mytologie, dovedně využívají osvědčená schémata a postupy žánru a příliš daleko z nich nevybočují. I navzdory tomu, zase je tu to „cosi“ (mohli bychom to nazvat atmosféra), co vám dovolí si je plně vychutnat a spokojeně přikývnout nad jejich rozuzlením, ačkoliv nebude nijak překvapivé. V tom právě spočívá genialita mistrů, neboli řečeno slovníkem kuchařů: ingredience jsou klasické, recept více méně také dobře známý, ale při použití toho správného množství a poměru koření, které nejde okoukat, vznikne úplně jiné a neopakovatelné jídlo. Stan Sakai je takový mistr kuchař, který míchá klasické i docela neotřelé ingredience do na první pohled trochu podivného, ale ve své podstatě velice konzistentního a novátorského guláše. Svoje řemeslo zvládá na výbornou. Nenudí, neopakuje se, nemoralizuje, jenom s lehkou nadsázkou a přívětivým úsměvem nabízí občas témata k zamyšlení. Hlavně a především však vypráví příběh, bez přehnaných ambicí či poselství, prostě dobrý dobrodružný příběh.

Velikým bonusem (nezbytným nejspíš k tomu, aby se jakákoliv série mohla stát kultem) je úžasná rozmanitost a bohatost světa, ve kterém se Usagi pohybuje. Když si uvědomíme, že celá série čítá k dnešku už hodně přes stovku sešitů (sebraných do 15 booků, které obsahují desítky kratších i delších příběhů), neměla by nás překvapovat rozlehlost reálií a propracovanost pozadí příběhů, ani velké množství vedlejších kladných i záporných postav a složitá historie jejich vzájemných vztahů. Navzdory poměrně nevelkému rozsahu některých příběhů jsou všechny jednající postavy vykresleny velice plasticky a hodnověrně a mnohé z nich si velice rychle oblíbíte stejně a možná i víc než samotného hlavního hrdinu.

Za pozornost stojí také kresba. Je natolik osobitá a jiná, že každý, kdo si bude aspoň pět minut prohlížet kterýkoliv Sakaiho výtvor, pozná už pak jeho práci okamžitě kdykoliv a kdekoliv. Ač se to v americkém comicsu moc nenosí, vychází Usagi zarputile v černobílé podobě, která mu ale mimořádně sluší a umocňuje jeho vztah k japonské manze. (Výjimkou je jenom těch 16 dílů od Mirage, které ale později vyšly sebrané ve dvou boocích, kde už jsou ve verzi černobílé, a pak tři barevné speciály.) Barevné bývají pochopitelně obálky, které dokazují, že se Sakai barvičky nebojí používat a že mu to s nimi jde velice dobře. Musím se však přiznat, že mně osobně se často jejich černobílé verze líbí víc.

Shrnutí na závěr: Usagi Yojimbo je sice comics o zvířátkách, na jeho plné vychutnání však přece jenom budete potřebovat trochu vyšší mentální věk než zmiňovaných deset let. Ano, skutečně se jedná o comics černobílý, ale rozhodně to není manga (a už vůbec ne infantilní), i když je těžké definovat, co to vlastně je. A ano, jedná se o seriózní samurajské historky, které, ačkoliv mají hlavně za cíl vyprávět příběh, tomu, kdo je bude číst pozorně, můžou nabídnout i mnoho materiálu k přemýšlení.

P.S.: Kdo by se chtěl o králíčkovi samurajovi dozvědět víc, ať mrkne na:
www.usagiyojimbo.com. Musím říct, že tak komplexní a zároveň přehlednou internetovou stránku jsem už dávno neviděl. Novinky v dění kolem Usagiho se pak dozvíte na stránkách jeho současného vydavatele čili na adrese www.darkhorse.com.

Autor: Ľudovít Plata
Tento článek byl publikován 13.6.2002 - další články od tohoto autora


Doporučujeme
Nejživější diskuse
Vaše připomínky a návrhy k podobě Comics serveru
22.2.2011, 10:35

Prozraďte, jaký je váš oblíbený comics a proč?
11.2.2009, 11:44

Comicsová scéna v Čechách a na Slovensku
27.1.2009, 18:22

Diskuse pro všechny (i budoucí) comicsové scénáristy
30.8.2006, 9:37

Evropský comics vs. Angloamerický comics
30.8.2006, 9:36